50 let Gymnázia Karla Čapka Dobříš |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
1916 | Zářivé hlubiny | 1934 | Obyčejný život |
1917 | Boží muka | 1935 | Legenda o člověku zahradníkovi |
1918 | Krakonošova zahrada | 1935 | Mlčení s TGM |
1918 | Pragmatismus čili filozofie praktického života | 1936 | Válka s mloky |
1920 | Francouzská poezie nové doby | 1936 | Cesta na sever |
1920 | Loupežník | 1937 | Bílá nemoc |
1920 | R.U.R. | 1937 | První parta |
1920 | Kritika slov | 1938 | Jak se co dělá |
1921 | Trapné povídky | 1938 | Matka |
1921 | Ze života hmyzu | 1939 | Život a dílo skladatele Foltýna |
1922 | Lásky hra osudná |
Posmrtně vydáno |
|
1922 | Věc Makropulos | ||
1923 | Italské listy | ||
1924 | Krakatit | 1939 | Měl jsem psa a kočku |
1924 | Anglické listy | 1940 | Kalendář |
1925 | O nejbližších věcech | 1940 | O lidech |
1927 | Adam Stvořitel | 1946 | Vzrušené tance |
1927 | Skandální aféra Josefa Holouška | 1946 | Bajky a podpovídky |
1928-35 | Hovory s T. G. Masarykem | 1946 | Sedm rozhlásků K. Č. |
1929 | Povídky z jedné kapsy | 1947 | Ratolest a vavřín |
Povídky z druhé kapsy | 1953 | Obrázky z domova | |
1929 | Zahradníkův rok | 1954 | Věci kolem nás |
1930 | Výlet do Španěl | 1957 | Sloupkový ambit |
1931 | Marsyas | 1959 | Poznámky k tvorbě |
1932 | Apokryfy | 1966 | Na břehu dnů |
1932 | O věcech obecných čili Zoon politikon | 1970 | Místo pro Jonathana! |
1932 | Obrázky z Holandska | 1971 | Listy Olze |
1932 | Devatero pohádek | 1975 | Drobty pod stolem doby |
1933 | Dášeňka čili Život štěněte | 1978 | Listy Anielce |
1934 | Povětroň | 1980 | Dopisy ze zásuvky |
Již před svou svatbou uvažovali Karel s Olgou o tom, že by si měli najít nějaké
místo na venkově, kde by mohli trávit prázdniny, chodit na podzim na houby,
kam by mohli utéci před rušným životem v Praze, krátce odpočinout si. A tehdy
Václav Palivec, bratr Čapkova švagra básníka Josefa Palivce, jim nabídl svůj
dům ve Staré Huti u Dobříše, nazývaný dosud Josefodol. Zajeli jsme se tam okamžitě
podívat i s Josefem Čapkem a Karel byl ihned okouzlen. Dům byl tichý, stál o
samotě u lesa pod hrází rybníka, asi kilometr za vsí. Sloužil kdysi ubytování
zaměstnanců továrny dávno zrušené a od té doby nebyl obýván. Byl v celkem dobrém
stavu, bylo tam asi deset místností, zahradou protékal potok, který vytékal
z rybníka několikametrovým vodopádem a vinul se dále lukami obklopenými lesy.
Od té chvíle se u Čapků o ničem jiném nemluvilo než o domě.
Karel opatřil jakousi starou mapu, kde zjistil, že se tam dříve říkalo Na strži. To byl název, který se mu daleko více líbil než prozaický Josefodol, název továrny, k níž dům patřil. Od té doby to byla Strž, jako v románu I. A. Gončarova. Hned se začalo s úpravami. Dům dostal novou střechu, zakoupil se nový kotel a motor pro vodovod, předělávala se celá elektrická instalace, bouraly se dveřní otvory a přemísťovaly příčky, předělávala koupelna, Čapek si postavil v přízemí krb, také domek hajného, který stál vedle, dostal novou střechu, a protože měl Čapek úspěch s úpravou podkroví v pražském domě, pustil se do úpravy podkroví i tady. Budou přece přijíždět příbuzní, přátelé, hosté, které je nutno někde ubytovat! A tak vznikly čtyři roztomilé pokojíčky v podkroví, které voněly modřínovým dřevem.
Úprava interiérů Čapka bavila, měl velký výtvarný vkus. Prováděl ji s vášnivým zaujetím - jako vždy, když se do něčeho pustil. Navrhoval si všecky úpravy sám a pomáhal dokonce - pokud na to stačil - i při jejich řemeslném provedení.
Pak tu byla ovšem zahrada s potokem, obklopená zdí. Rostly v ní staleté jasany, lípy, vysoké, polomrtvé akáty a na břehu potoka obrovské vrby, z nichž některé měly přes metr silný kmen. A pod tím neproniknutelné houští různých křovin, mladých javorů, akátů, jasanů, pámelníkových keřů, spireí, černých bezů a prostě všeho, čemu dala příroda vzklíčit ze semen zanesených ptáky, lidmi, zvířaty nebo větrem a vodou v tomto zapomenutém a opuštěném kousku země. Potok se zborcenými břehy, plný kamení a bahna z rybníku, podemílal kořeny stromů a hemžil se rybami, které čekaly pod vodopádem na potravu. Vyčistit ho dalo mnoho práce.Čapek dal přes něj postavit lávku, po níž se přecházelo na kopec vedle domu. Ten kopec je pěkně velký. I se zahradou dole měl osmnáct hektarů, a to už je pořádné sousto pro zahradníka, i když jím byl Karel Čapek. Je to úhor, jenom skála pokrytá tenkou vrstvou prsti. Rostly tam jen dva chudé hájky s několika břízkami a jinak jen mech a tráva, v níž jednotlivé druhy rostlin ve svém boji o život střídavě vítězily jeden nad druhým, takže kopec byl jeden rok celý žlutý kvetoucí třezalkou, příští rok červený kartouzky, pak zase bílý rožcem nebo žlutý mužíčkem. Čapek kopec velice miloval. Přicházel denně večer sednout si na jeho vrchol, odkud se těšil pohledem na jednu stranu na rybník a zapadající slunce, na druhou stranu na usínající louky a lesy.
(zkráceno)
Expozice, otevřená v roce 1997, je věnována osobnosti a dílu Karla Čapka a jeho manželky, herečky a spisovatelky Olgy Scheinpflugové. Samostatnou expozici má od roku 1998 v podkroví domu novinář a spisovatel Ferdinand Peroutka.
Otevírací doba
1. 4. - 31. 10. úterý - neděle 9:00 - 17:00
1. 11. - 31. 3. pondělí - pátek 9:00 - 16:00
(pro hromadné návštěvy je jiný termín možný po telefonické domluvě)
Adresa
Památník Karla Čapka, 262 02 Stará Huť 125
tel. 318 522 265 fax 318 520 649
e-mail: pamatnik.vanova@worldonline.cz
http: www.capek-karel-pamatnik.cz