Hlavní stránka > Škola
> Ředitelé >
Střední škola v Dobříši slaví padesát let své existence, já jsem v ní strávil
celých třicet. Po promoci v roce 1961 a jednom školním roce v Novém Kníně jsem
nastoupil na umístěnku na školu v Dobříši - tehdy zde byla jen jedna - dnes
se jí říká "stará". Zahrnovala v sobě všechny třídy od první po jedenáctou,
postupně střídala názvy i organizační strukturu. Nemíním ale psát její historii,
ta bude jistě popsána na jiném místě.
Na co vzpomínám rád
Na kolegy a kolegyně z pedagogického sboru, z nichž mnozí již nejsou mezi
námi, kteří nám začátečníkům pomáhali radou a příkladem, na stovky žáků a studentů,
kteří prošli takříkajíc našima rukama a při setkáních s nimi je cítit oboustranná
radost.
Dále na mimořádně pozitivní vztahy mezi žáky a učiteli, což byla skutečnost
na jiných školách nevídaná. Proto také naší školou prošlo mnoho studentů i z
jiných měst našeho kraje, kde stavovský rozdíl mezi studenty a profesory byl
podstatně hlubší.
Na budování nové budovy gymnázia, která byla původně míněna jako další pavilon
základní školy. Naštěstí se však plán změnil a budova byla předána gymnáziu.
Za zmínku stojí, že byl vybudován svépomocí, prací všech občanů města.
Na co vzpomínám nerad
Na tvrdé nátlaky ze strany nadřízených orgánů v oblasti náboru studentů na
studium na vojenských vysokých školách. Všichni ředitelé byli doslova terorizováni
v případě neplnění směrných čísel, které škola dostala příkazem. Dnes, v době
omezování počtu vojáků, to zní téměř komicky.
Na "nájezdy" inspekcí, které často vykonávali lidé nevalné odborné, zato však
politicky požadované úrovně. To se odráželo pak i v neobjektivním hodnocení
navštívených škol.
Na směšně malé finanční prostředky, jimiž škola disponovala, takže při koupi
třeba i jediné židle bylo nutno zvažovat, může-li si to dovolit. Ať vzpomínám
jak vzpomínám, působí na mě vzpomínkový optimismus, dle něhož si pamatujeme
víc lepší momenty u minulosti než ty špatné. I dnes kritizované brigády studentů
v zemědělství nebo třeba i v modřanské "orionce" patří rozhodně mezi vzpomínky
kladné, aspoň v mé paměti.
Co mě mrzí
Že jsme vinou tehdejší doby nemohli daleko dříve realizovat ideu gymnázia
v dnešní podobě a dosáhnout jeho čestného názvu. Že se přerušily (nebo snad
zanikly?) vztahy mezi naší školou a školami v zemích na východ od naší hranice.
Mám na mysli hlavně Slovensko. Je to škoda. Dříve jsme směli udržovat styky
nejvýše s NDR, což byla nejzápadnější země. Dnes, kdy je otevřen celý svět,
sami otvíráme dveře pouze na západ. Jestliže se mýlím, budu jen rád.
Že stále méně studentů pedagogických oborů nastupuje do škol, ale to není
specifikem jen dobříšského gymnázia.
Závěrem
Jsem rád, že jsem mohl tak dlouho na škole působit, že dobříšská veřejnost
kladně hodnotí působení většiny profesorů, kteří na škole vyučovali a vyučují.
| 
50
let Gymnázia Karla Čapka Dobříš
